Havlova velikost nebo malost?

Havlovy citáty

František Matějka

Vymývání mozků kvůli kultu osobnosti. V hlavní roli Václav Havel, režie Bořek Šípek.

Jaké Havlovy citáty by měly být promítány na Ruzyni, čemuž se už zjevně nevyhneme? Ať tvůrci v touze po lásce nezapomenou taky na pravdu a nefalšují naší historii. Falšovatelé historie totiž svobodu národa nezachraňují, ale ohrožují.

Autorem instalace jakéhosi několikapatrového sezení, ze kterého budou moct návštěvníci v příletové části letiště číst promítané citáty Václava Havla, je výtvarník a architekt Bořek Šípek. „Připravujeme výběr citátů Václava Havla jako prezidenta, filozofa, dramatika a občana. Instalace bude prostor, do něhož bude možné nahlížet jako do divadla. A lidé si tam budou moci přečíst jeho citáty,“ řekla ředitelka Knihovny Václava Havla Marta Smolíková. Citáty budou v češtině i angličtině a o dalších jazycích uvažují. Instalace je naplánována na říjen letošního roku, kdy nám letiště za veřejné peníze také přejmenují.

Pokud má být (a nezdráhám se napsat, že alespoň v tomto případě) naplněna Havlova vize o pravdě, vítězící nad lží, pak považuji za zcela nezbytné, aby zdaleka nejen pro návštěvníky ze zahraničí, ale zejména i pro další pokolení u nás doma, nebyly opomenuty citáty skutečně zásadní. Zde mám několik myšlenek bývalého prezidenta, které považuji za historicky důležité:

Ve věci útoku na Jugoslávii: „Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby, nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů.“

Ve věci blaha všech a pouze dílčí odpovědnosti: „Lidstvo, to znamená každý člověk, by si měl stále zřetelněji uvědomovat, že mimo všech svých přirozených odpovědností, to znamená své odpovědnosti za svoji rodinu, obec, národní či kulturní společenství, za svůj podnik či stát, nese i odpovědnost za celý svět, na jejímž pozadí musí reflektovat všechny své ostatní, sobě přirozeně bližší, ale vždy jen nějak dílčí odpovědnosti.“

Ve věci útoku na Libyi: „Může mít různou podobu. Od pomoci tamním povstalcům přes blokaci vzdušného prostoru po cílený atak na místa, kde se schovává Kaddáfí. (…) Ukázalo se, že to je šílený zločinec.“...

Euportal, 20.8.2012

Dnes již víme, že:

Agrese Západu vůči Srbsku, nástupnickém státu Jugoslávie byla zločinem. Nešlo o tzv. humanitární bombardování, jak vykřikoval do světa V. Havel. Jak také mohlo, když kolem 2000 lidí zaplatilo svým životem toto „dobrodružství“, vzniklé škody byly počítány téměř na 100 miliard dolarů.

Ale nejen to! Ještě stále lidé, zejména v Srbsku, umírají na následky bombardování, na následky radioaktivního záření. Natovci totiž použili munici s ochuzeným uranem. Rodí se stále i děti zdravotně postižené.

Dnes již víme, že:

M. Kaddáfi nebyl šíleným zločincem. Šílení snad byli ti, kteří Libyi bombardovali, kteří napomáhali ke vzniku občanské války a k rozvratu celého státu. Byli to novodobí „loupeživí rytíři“, kteří za současnou situaci nesou odpovědnost.

Obyvatelé Libye, kteří se dříve těšili nejvyšší životní úrovni v Africe, dnes žijí uprostřed chaosu, pokračujících bojů, v obavách o svůj život a v chudobě. Dříve Kaddáfi bránil migrantům v tažení do Evropy. Dnes od libyjských břehů odjíždí desítky tisíc lidé směřujících do Evropy. Dokonce i v Anglii se v ouřasnosti mluví o tom, že útok na libyi byl založen na lžích.

Položme si otázku, zda Havel byl skutečně velkým myslitelem vidícím do budoucnosti, jak ještě v současnosti někteří jeho kamarádíčkové tvrdí, jak o tom neustále dokola mluví média?

Nikoliv! Byl pouze přízemním obchodníkem, jak vyplývá z uvedeného a z dalších následných citátů, se západním zbožím pochybné kvality a s prošlou záruční lhůtou. Za jeho mylné a chybné kroky platíme dodnes všichni. Velká většina z nás po listopadu 1989 si přála odstranění nedostatků dřívějšího režimu a budování sociálně spravedlivé, mírové a neutrální společnosti, sociální, právní, demokratickou republiku. Podle tehdejších průzkumů preferencí obyvatelstva jen 3 % lidí se vyslovilo pro kapitalistickou cestu vývoje. Přesto však v kapitalismu, který jsme si nepřáli, vegetujeme. Právě V. Havel se svými stoupenci nás zavedl do současné těžké situace, v níž žijeme, někteří jen živoří. Republika i naše národní zájmy jsou stále více ohrožovány. Hledejme jinou alternativu pro budoucnost! Jsme tím povinováni nejen vůči předcházejícím generacím, které prošly cestou národního obrození a vybudovaly samostatný československý stát, které ho později po německé hrůzovládě obnovily, ale především vůči nejmladší generaci a těm, kteří přijdou po ní.

Své historické poslání jsme povoláni naplnit!

K. Malý